Založit webové stránky nebo eShop
aktualizováno: 16.12.2015 17:49:04 

Yorkšírský terier Jenny a Barča

 Zdraví a nemoci

 

 

Srdeční kolaps u psů kvůli čokoládě

Jak může čokoláda uškodit Vašemu čtyřnohému příteli? Možná budete překvapeni, jak je pro něho nebezpečná.
Obzvláště k vánocům a jiným velkým svátkům patří neodmyslitelně čokoláda (figurky, velikonoční zajíčci, ...). Co u lidí problémy nezpůsobuje, může být pro psy smrtelné, neboť pes je ohrožen produkty z kakaa, které obsahuje toxin Theobromin a kofein.

Smrtelná dávka pro psa je 100-200 mg na 1 kg živé hmotnosti psa. Tj. cca 3 tabulky mléčné čokolády nebo 1 tabulka hořké čokolády pro 10-15 kg psa mohou být smrtelné. Jak by to asi bylo u tak malého psa, jakým je jorkšírský teriér!!!

Psi dostanou po 4 až 12 hodinách po příjmu čokolády zvracení a průjem, dále pak třesavku, svalové křeče, ochabují jim zadní končetiny a nakonec umírají na srdeční selhání. Psi, kteří trpí epilepsií, mohou reagovat i na velmi malé množství Theobrominu.

Vnitřní paraziti psa

Mnoho lidí si myslí, že odčervení působí delší dobu a chrání tak psa proti vnitřním parazitům určitou dobu, toto přesvědčení je však mylné. Odčervovací tableta nebo pasta působí pouze na dospělého parazita a to jen 24 hodin. Vajíčka parazitů ve zvířeti zůstávají a cyklus vývoje se opakuje. Proto je zapotřebí odčervit po dolíhnutí vajíček znova, zhruba 2 – 3x v intervalu 14 dní.

Dospělé psy odčervujeme pravidelně každých 3 - 6 měsíců. V případě přítomnosti parazitů v trusu je potřeba odčervení zopakovat podle pokynů veterinárního lékaře. Pokud chceme mít jistotu a neodčervovat naslepo, je možné nechat zhotovit laboratorní vyšetření trusu a odčervit pouze v případě, pokud je v něm pozitivní nález. Pokud je nález negativní, odčervení není potřeba. Za směrodatné lze však považovat pouze negativní výsledky několika po sobě jdoucích laboratorních vyšetření trusu, protože v jednotlivém trusu hrozí, že byl odebraný v době, kdy se vajíčka právě neuvolňovaly.

V těle březí feny stoupá hladina progesteronu, jehož vlivem se probudí larvy v cystách. Probuzené larvy opouštějí cystu a s krví se dostávají skrz placentu do ještě nenarozených plodů. Štěňata se pak již rodí zamořena škrkavkami. Stejně tak může dojít k přenosu škrkavek mateřským mlékem. Může k tomu dojít i tehdy, když matka byla před nakrytím řádně odčervena. Odčervovadla totiž působí pouze na cizopasníky, kteří jsou ve střevě. Nepůsobí tedy na vývojová stádia škrkavek, larvy, které jsou mimo střevo v těle.

Proto je důležité důkladně a fázovaně odčervit narozená štěňata od 2. týdne - odčervení se pak pravidelně opakuje v intervalu  14 dní až do 8. týdne věku štěňat a pak každé 3 měsíce. Přesné užití odčervovacího přípravku a intervaly určí veterinární lékař, záleží na jednotlivém druhu léčiva. Mezi odčervení a očkováním by měly být minimálně týdenní rozestupy.

Březí fenu odčervujeme 2-3 dny před krytím, 42.den březosti a pak vždy zároveň se štěňaty.

Červy, kteří se dostali z těla hostitelů ven, je nutno spálit spolu s trusem. V nakaženém trusu se za 7 - 15 dní vyvíjejí larvy, schopné infikovat hostitele. V trávicím ústrojí se larvy uvolní z obalu vajíčka a provrtají se stěnou do krevního oběhu a krví se dostanou do orgánů, především do plic. Postiženého psa nutí ke kašli, jsou vykašlány do dutiny ústní, spolknuty a tak se dostávají podruhé do trávicího ústrojí, kde se trvale usazují, dokončují svůj vývoj a rozmnožují se.

 škrkavky

 

Vajíčka škrkavek jsou velmi odolná, vydrží teploty -30 až + 60 stupňů C a v prostředí přežívají až 5 let. Netypickým hostitel škrkavky může být i člověk, který se nakazí fekálně orální cestou a spolkne vajíčko škrkavky. Toto onemocnění se nazývá larvální toxokaróza (granulomatóza) a patří k nejčastějším parazitárním onemocněním člověka. Vyskytuje se ve třech hlavních formách: forma orgánová, oční a smíšená. K nakažení dochází pozřením infekčních vajíček (kontaminace parků, hřišť a zahrad) při nedostatečné hygieně, výjimečně pozřením náhodných hostitelů podobně jako u psů a koček. K nakažení přímo od psa dochází zřídka, jelikož vajíčka, která ulpěla na srsti, rychle vysychají a přestávají být infekčními.

Kromě škrkavek je nutno psa chránit odčervováním  a důslednou hygienou před dalšími parazity, jako např. měchovec, tasemnice, hádě, svalovec, tenkohlavec, kokcidie. Pokud krmíme syrovým masem, je třeba jej alespoň 2 týdny hluboce zmrazit před zkrmením. Nezapomínejte také na odblešení, blecha a všenka psí přenáší tasemnici psí a velmi často se pes nakazí taky touto cestou. 

tasemnice

Pes se škrábe a kouše a přitom snadno spolkne nakaženou všenku nebo blechu, se kterou se do jeho těla dostává i boubel tasemnice, která zraňuje střevní sliznici přísavkami a háčky na hlavičce a vylučuje pro psa jedovaté zplodiny své látkové výměny. Také ochuzuje psí organismus o živiny a látky z natrávené potravy, protože dospělá tasemnice parazituje právě v tenkém střevě, kde probíhá hlavní vstřebávání živin z potravy. Drobná poranění střevní sliznice se navíc mohou infikovat bakteriemi.

Pes nakažený tasemnicí hubne, i když dobře přijímá potravu, má matnou, zježenou srst, někdy trpí průjmem a zvracením. Zplodiny látkové výměny tasemnice u psa vyvolávají chudokrevnost, pokles červených krvinek a vyšší počet bílých krvinek. V okolí řitního otvoru můžeme někdy pozorovat vyloučené články tasemnice, vypadající jako plochá rýžová zrnka, která jsou schopna se pohybovat, dokud nezaschnou. Psu přivodí svědění, proto je často u postižených psů vidět tzv. sáňkování - psi se vozí po zadku, aby se podrbali. Sáňkování samo o sobě však není důkazem nakažení tasemnicí, pes ho provádí často i při přeplnění análních žlázek i při jiných problémech s konečníkem, kdy dochází ke svědění.                                                                                                                  

 

                               "sáňkování"

 Vnější paraziti psa

 

 K nepříjemným průvodcům psa nepatří jen vnitřní, ale také vnější parazité. Nejen, že psa zneklidňují pobíháním v srsti, svěděním a odsáváním krve, ale často jsou blechy a všenky mezihostiteli tasemnice, kterou pak přenesou na psa. Klíšťata přenášejí zase viry a baktérie, kterými mohou psa nakazit. Proto je zapotřebí, abyste psí kožich pravidelně a pečlivě kontrolovali a při prvních známkách ektoparazitů provedli nejen odhmyzení zvířete, ale ve většině případů i důkladnou očistu prostředí, ve kterém se pes zdržuje, jinak se některých parazitů nezbavíte. Vhodné prostředky léčby, ochrany i očisty prostředí vám poradí váš veterinář. Doporučí vám rovněž i preventivní přípravky, kterými můžete zabránit nebo silně omezit napadení zvířete vnějšími parazity. Představíme si několik nejčastějších psích cizopasníků:

Blecha psí má červenohnědou barvu, skáče na vzdálenost až 1,5m. Při silném napadení psa nebo příležitostně blechy psí nepohrdnou ani člověkem či jiným hostitelem. Blechy nakladou vajíčka do skulin v podlaze, mezi prkny kotce, do spárů v boudě a do čalounění křesel a psích pelíšků. Za 5 - 12 dní se z nich vylíhnou larvy, které žijí mimo tělo hostitele a živí se organickými částečkami prachu. Přitom, pokud na ně narazí, sežerou i vajíčka tasemnice psí. Po 9 - 11 dnech se zakuklí a takto přežívají 11 - 20 dnů, pak se z nich líhnou blechy, které ihned vyhledávají hostitele. Živí se již pouze jeho krví - a to samci i samice blech. Dospělci žijí 3 - 5 měsíců. Proto nestačí zlikvidovat blechy pouze na psovi, ale především odblešit pelíšek a všechna místa, kde se pes vyskytuje, protože právě tam se nacházejí vajíčka a larvy, dospělci na psovi už jsou jen vrcholkem ledovce, většina bleší populace přebývá v okolním prostředí v podobě vajíček a larev.

Pes se škrábe a kouše, může si způsobovat drobná poranění pokožky, která se druhotně infikují bakteriemi, může sežrat při vykusování srsti nakaženou blechu tasemnicí a čím dál častěji se také u psů vyskytuje alergie na bleší kousnutí. Kromě tasemnice blechy způsobují u silně napadených jedinců i chudokrevnost a přenášejí rovněž i některá bakteriální onemocnění. Pokud psa prohlížíme, svižné blechy nemusíme vždy zachytit pohledem, sama přítomnost blešího trusu v srsti je však průkazná (připomínají tvarem i barvou maková zrnka), rovněž tak stop po bleších kousancích. Kromě blech psích příležitostně nepohrdnou psem i blechy lidské, ježčí a kočičí. Jsou svižnější, menší a černého zabarvení.
 Při zablešení  psa nejdříve ošetřete šamponem nebo zásypem, potom aplikujte některé dlouhodobě působící antiparazitikum (pipetu, spray).  Zároveň odblešte i prostředí. Kotec a boudu vymyjte horkou vodou a vystříkejte Arpalitem nebo Biokillem, ap. Deky a pelechy vyperte v horké vodě. Zastříkejte spáry a škvíry v podlaze a stěnách boudy. Věnujte pozornost prevenci, prohlížejte zvířeti srst a preventivně
aplikujte dlouhodobě působící antiparazitika, jejichž účinnost musíte na svém zvířeti vypozorovat sami, bohužel je velmi individuální.

Veš psí - na rozdíl od všenek a blech nejsou moc pohyblivé, při rozhrnutí srsti je vidět přisátá veš, která se nesnaží prchat jako všenky, ani neodskočí, jako blecha. Při silném napadení psa se vši zdržují kdekoli. Jinak dávají přednost hlavě, zvláště čenichu, těsnému okolí pysků, očí a uší. Vyskytují se poměrně často také zespoda na krku, na prsou a na hrudi. Na jednotlivé chlupy přilepují vši hnidy, které na rozdíl od lupů, celkem pevně drží. Naštěstí psí vši jsou méně časté než blechy a nejsou přenosné na člověka.  Pes se nakazí pouze přímým stykem se zavšiveným jiným psem nebo při používání cizích hřebenů a kartáčů. Při odvšivení se postupuje podobně jako při odblešování psa.

Všenka psí - saje krev psa jen příležitostně, jinak se živí kožním mazem a vrchními vrstvami zrohovatělé pokožky. Všenky lepí hnidy na srst stejně, jako vši. Mohou být mezihostiteli tasemnice psí, stejně jako blecha. Pro léčbu všenky se používají podobné prostředky jako proti vším a blechám. Po odvšivení je nutné provést také odčervení psa. 
 

Sviluška podzimní (sametka) - její larvy jsou původkyněmi trombikulózy. Zdržují se na povrchu kůže a při silném napadení můžeme pozorovat na psu sytě oranžové tečičky, nejčastěji v oblasti očí, uší, na pyscích, v okolí řitního otvoru, pod ocasem  a mezi prsty. Způsobují u psa silné svědění.

Zákožka psí, případně kočičí - je původcem svrabu u psa. Zákožka psí může přecházet i na člověka. Samice žijí pod kůží, kde si vyvrtávají chodbičky a kladou tam vajíčka. U psa se onemocnění nejprve projeví na řídce osrstěných místech, jako jsou uši, břicho, vnitřní strana stehen a později se šíří i na ostatní plochy kůže. Svrab vyvolává úporné svědění, pes si postižená místa škrábe a pokožka se z nich olupuje v šupinkách. Postižené zvíře je nutné oddělit od ostatních, ošetřit místa, kde se vyskytoval a předměty, které používal a při ošetřování psa používat ochranné gumové rukavice.

 

Dravčík psí - onemocnění, které vyvolává, se označuje jako cheyletielóza nebo dravčíkovitost, mezi chovateli se jí někdy také lidově říká chodící lupy. Zvýšená tvorba lupů však automaticky neznamená, že se jedná o dravčíka. Potvrdit onemocnění není nijak složité, parazita lze snadno vidět pod mikroskopem. Toto onemocnění se do našich chovů dostalo asi před dvaceti lety a v posledních letech se výskyt tohoto onemocnění stále zvyšuje. Vajíčka dravčíka jsou volně přilepená na chlupech napadeného jedince. Dravčík žije na kůži svého hostitele. Nabodává jeho pokožku a živí se tkáňovým mokem, vyvolává u psa silnou svědivost. Zpočátku se vyskytuje na hlavě napadeného psa a to zvláště v okolí očí, na temeni hlavy a okolo uší. Při rozhrnutí srsti uvidíte bělavé, ke kůži přiléhající šupinky. Postupně se dravčík rozšiřuje po celém těle hostitele. Pokožka reaguje zvýšenou tvorbou lupů a postižený pes vypadá, jako by byl posypán moukou. Při silném napadení se na těle psa utvoří vrstva šupin a pes vypadá, jakoby byl obalen krustou.
 Je třeba počítat s tím, že dravčík je parazit velmi odolný a léčbu je třeba opakovat. Jedna koupel dravčíka nezničí. Oblast dvojitého záhybu na vnější straně boltce je velmi oblíbeným místem, kde se dravčíci dlouho drží.  Je nutno provést dezinsekci prostředí a chovatelských pomůcek, například hřebenů a kartáčů. Tato oblast je na těle psa dobře chráněná a právě zde dokáží dravčíci dlouhou dobu přežívat.
Dravčík dokáže způsobit problémy psům, může ale vyvolat i potíže u lidí  Na člověku sice dlouho nepřežívá a nedokáže se na něm rozmnožit, ale způsobí na kůži načervenalé pupínky, vyvolávající svědivost. V okamžiku, kdy se vyléčí pes, odeznívají i kožní potíže i u jeho majitelů. 
 
Trudník psí  - způsobuje trudníkovitost, neboli demodikózu, dříve taky nazývanou červená prašivina  a lokalizuje se ve chlupových folikulech.  Demodex  způsobuje zánět chlupových folikulů a mazových žláz. K přenosu dochází v ranném věku kontaktem mláďat s matkou při sání mléka. Onemocnění zpravidla probíhá ve formě šupinaté nebo pupenečkovité. Při šupinaté formě jsou charakteristickým příznakem drobné, různě velké okrsky s prořídlou srstí

na kůži hlavy (okolí očí, na čele, na pyscích, na nose), případně i dalších místech těla. Řídnutí srsti se může stupňovat, až se vytvoří lysá místa s šedavě zbarvenou až zarudlou kůží.  V případě pupenečkovité formy je možné v místě vylysání pozorovat dobře hmatné uzlíky, které mnohdy hnisají, zduří a praskají. Pak je možné nalézt na postižených místech strupy zaschlé krve a hnisu.Lokalizovaná forma se vyskytuje hlavně u štěňat na hřbetě nosu, na čele a kolem očí. Postižená ložiska jsou holá, zarudlá a vyskytuje se zde zvýšená tvorba šupin. Generalizovaná (celková) forma onemocnění se může vyskytovat v jakémkoli věku a kdekoliv na těle. Nedoléčená generalizovaná demodikóza často přechází v úporný zánět meziprstí. K léčbě demodikózy se používají různé látky ve formě šampónů (koupele), ty se opakují v intervalech několika dnů až dvou týdnů, do vymizení příznaků. 
 
Klíště - v našich podmínkách se klíšťata vyskytují všude a jsou nepříjemnými průvodci psa od časného jara do pozdního podzimu. Zakousnuté klíště bychom měli vykýváním odstranit co nejdříve, aby se do ranky nevylučovaly dlouho jedovaté sliny klíštěte. Ranku po odstranění je třeba vydezinfikovat jódem.
Klíšťata při silném napadení způsobují nemalé ztráty krve a s uvolňujícím slinami se můžou od nakaženého klíštěte dostat do těla hostitele i viry, baktérie, prvoci. Nejvýznamnější takto získané onemocnění od klíšťat je borelióza a klíšťová encefalitida, v poslední době se objevuje i babesióza. Proti borelióze je možné nyní psy již očkovat, veterináři doporučují očkování českými sérovary od Biovety, které jsou připraveny speciálně proti kmenům baktérií, které se u nás vyskytují.
U postiženého psa můžeme, ale také nemusíme pozorovat růžovočervenou srkvrnu s centrálním výbledem v místě kousnutí, která se stěhuje a psa svědí, většinou však v srsti ujde pozornosti. Pes začíná být zvýšeně unavitelný, nemá chuť si hrát ani na procházky, může mít lehce zvýšenou teplotu, později se často přidruží kulhání a obrny nervů. Kterýkoliv projev může však chybět a pokud nemoc přejde do třetího stádia, psa již není možno zachránit. Proto je třeba navštívit veterináře co nejdříve, který z krevního testu pozná přítomnost borrelií a psovi nasadí účinná antibiotika.

Kloš - lidově se jim přezdívá létající klíšťata - saje krev koní (kloš koňský), ovcí (kloš ovčí), jelenů, srnců, muflonů (kloš jelení) a při silném výskytu se stává, že nalétá i na psa i člověka, zamotává se do srsti či vlasů, lechtá a svědí a pokud se prodere na kůži, kouše a saje krev.

 

 Základní vakcinační schéma štěňat a dospělých psů

  • 6 - 9 týdnů věku - první očkování (DHPPi)
  • 8 - 12 týdnů věku - první přeočkování  (DHPPiL)
  • 12 - 16 týdnů věku -  druhé přeočkování (DHPPiL+R)
  • vždy po 1 roce - roční přeočkování (DHPPiL+R)


Choroby, proti kterým se vakcinují psi

Psinka - D

Velmi nebezpečné virové onemocnění, projevující se ve třech základních formách: slizniční, střevní a nervové. Forma plicní se projevuje výtoky z nosu, kašláním až zápalem plic - pneumonií. Střevní forma způsobuje průjmy a zvracení, nervová navozuje křeče až ochrnutí. Může mít však i kožní projevy - ztluštění a ztvrdnutí polštářků na tlapkách. Většinou se nejdříve projevuje vysokými teplotami, které po 2-3 dnech ustoupí. Pes bývá malátný a zpravidla nepřijímá potravu. Téměř vždy je onemocnění provázeno zánětem horních cest dýchacích, kašlem a zánětem spojivek s hnisavým výtokem z očí. Pes může zvracet, mít průjem, někdy až krvavý. Přenáší se kontaktem s nakaženými psy nebo jejich sekrety. Zvláště vnímavá jsou štěňata, ale onemocnět mohou i starší zvířata. Onemocnění se léčí antibiotiky.

Infekční zánět jater - H

Onemocnění postihuje zejména játra a projevuje se žloutenkou, výraznou bolestivosti břicha, průjmem, zvracením. Postiženy mohou být i oči, kdy dochází k zákalu rohovky, mohou se objevit krváceniny na sliznicích.

Parvoviróza - P 

 

Vysoce nakažlivé onemocnění projevující se krvavým průjmem, zvracením; často končí úhynem zvířete. Nejvyšší riziko nákazy je u štěňat. Zdrojem nákazy je trus nemocného zvířete.

Parainfluenza - Pi  

 

Je to infekce s méně závažným průběhem, která je však velmi nakažlivá a snadno se přenáší z jednoho psa na druhého přímým kontaktem, ale i prostřednictvím vzduchu. Zvyšuje riziko zápalu plic. Onemocnění, jinak zvané psincový kašel se zpočátku  projevuje suchým kašlem, dávením a horečkou. Druhotné bakteriální komplikace mohou později postihnout i plíce a způsobit jejich zánět. Vakcinace poskytuje vynikající ochranu zvířete. 

 

 

Jedná se o bakteriální onemocnění. Rezervoárem onemocnění jsou divoce žijící zvířata (hlavně potkani). Pes se nakazí přímo od nemocných zvířat nebo pitím kontaminované vody. Mezi hlavní  příznaky patří vysoké horečky, žloutenka, krváceniny na sliznicích a krev v trusu. Některé typy leptospir jsou přenosné na člověk a jsou vysoce nakažlivé - např. Weilova žloutenka.

Vzteklina -  Rabies (Lyssa) - R

Je smrtelné onemocnění přenosné na člověka. Příznaky vztekliny jsou velmi proměnlivé. Nemoc se přenáší slinami nakažených zvířat a manipulací s uhynulými těly. Projevuje se především jako zvýšená slinivost a agresivita, ztráta plachosti, ochrnutí a nemohoucnost. U psů je od vstupu ČR do EU očkování proti vzteklině povinné od dokončeného třetího měsíce věku s povinnou každoroční revakcinací.

Koronaviróza - C

 

 

Jde  o méně závažné akutní průjmové onemocnění. Onemocnění virového původu se vyskytuje zejména u štěňat do 1 roku věku, především ve velkých chovech především v útulcích apod. Nejvíce vnímavá jsou štěňata ve věku 6 - 9 týdnů. Onemocnění se přenáší trusem infikovaného jedince. Na trhu jsou účinné inaktivované vakcíny. Vakcinace nepatří do základního vakcinačního schématu, po první vakcinaci následuje revakcinace za 3 - 4 týdny a dále vždy po jednom roce.

 

 

Infekční laryngotracheitida

 

Nemoc je obzvláště vysilující pro plemena se slabou průdušnicí a pro starší jedince. Přenáší se kontaktem s nakaženými psy či jejich sekrety. Projevuje se suchým až záchvatovitým kašlem a dávením. Intranasální vakcína podávaná formou tekutiny aplikované na nosní sliznici účinkuje až devět měsíců. Tato vakcinace nepatří do běžného vakcinačního schématu, ale pokud Váš pejsek chodí na výstavy, cvičáky nebo pobývá v hotelích pro psy, lze očkování jen doporučit.

 

 

 

Tetanus 

Vakcinaci dopručujeme u loveckých a pracovních plemen psů, popř. u psů, kteří se vyskytují ve společnosti koní.

Lymská borelióza (lymeská borreliosa) - B

Vakcinace této choroby je vhodná zejména v oblastech se zvýšených výskytem tohoto onemocnění a to zejména u psů, kteří se často vyskytují v lese, nebo jejichž majitelé odmítají pravidelné preventivní ošetření proti klíšťatům.


 

 
Leptospiróza- L 
TOPlist