Tvorba webových stránek a eShopůZaložit webové stránky nebo eShop
aktualizováno: 14.12.2011 12:46:02 

Yorkšírský terier Jenny a Barča

 Výchova

Výchovné problémy

Pod tímto pojmem si můžete představit celou škálu takového chování, které si pes osvojil během svého předcházejícího života, a díky kterému přežil až do chvíle, kdy jste se rozhodli pro společný život. My lidé máme o chování členů své domácnosti zcela jiné představy než pes - samotář nebo pes - člen psí smečky, a tak nastane oběma stranám doba vzájemného přivykání i ústupků.

Čistota; půl zdraví

Mezi základní problémy přivykání patří, z hlediska člověka, naučit psa čistotě, jak se leckdy alibisticky říká tomu, aby pes nevykonával svou potřebu v domě.

 Už v porodní bedně se má vyložit jeden roh novinami a přesouvat tam štěně vždy, když chovatel zpozoruje, že se chystá vyprázdnit.  Štěňátko v novém domově v bytě důsledně přenášíme na noviny v nějakém koutku, v domku pak na zahradu, a to vždy po probuzení a po jídle. Úspěch vždy pochvalte. Kromě toho je účinné chodit venčit, např. každé dvě hodiny, aby si štěně zvyklo na pravidelný rytmus a zapa- matovalo si, že bývá po vyprázdnění venku chváleno.

Zamezte tomu, aby štěně dělalo loužičky v noci. Na noc umístěte pejska do bedničky, ze které sám nevyleze a kterou budete mít na doslech. Štěně si samo zakňučí v případě potřeby, protože si nebude chtít znečistit vlastní pelíšek.

Zejména zpočátku loužičky v bytě budou, s tím je nutné počítat. Štěně netrestejte – žádné bití, křik nebo namáčení čenichu, stačí ho jen pokárat, a to ještě pouze v tom případě, že jste na prohřešek přišli bezprostředně po činu. Aby si pes nezvykl chodit na místo, které si před časem takto označkoval, po očištění skvrnu pachově překryjeme např. octovou vodou, jejíž odér bude psovi nepříjemný.

To starého psa, resp. psa odrostlejšího, těžko učit novým kouskům a je nutné obrnit se obrovskou trpělivostí.

Kromě zmíněné trpělivosti dodržujte pravidelnost. Pravidelně podávaná strava ve stejném složení i množství spolu s procházkami v obvyklých intervalech jsou základními předpoklady pro pravidelné vyprazdňování. Opět platí netrestat, když se něco nezdaří, ale chválit v případě úspěchu.


 

Socializace psa

Zmíněné procházky jsou nutné pro vytváření sociálních kontaktů i tehdy, kdy má váš nový přírůstek k dispozici "svou" zahradu. Cestou si pes vytváří nové kontakty se psy v nezvyklém prostředí, poznává nové pachy, učí se chodit na vodítku nebo s košíkem.

Když se pejsek adaptoval v novém prostředí, pozvěte si občas domů návštěvu, pro začátek bez dětí a bez zvířat, a poučte ji, že si má počínat tiše a klidně. Pozorujte psa, jak se chová k "vetřelci". Pes by měl pochopit, že hlídat pány a jejich majetek neznamená být agresivní na zvané hosty.

Naučte psa hrát si. Je možné, že ve svém dosavadním životě neměl mnoho příležitostí ke hrám s člověkem. I během takových kratochvil, jako je přetahování o hadr nebo o klacek, se pes učí, kam až může ve vašem vzájemném vztahu zajít, i to, že někdy vyhraje přetahovanou pes a jindy pán. Nenechávejte psa vyhrát vždy, abyste nepřišli o autoritu.

Nerušte psa při jídle. Hlavně v prvních dnech a týdnech dohlížejte raději na to, aby se k psovi u misky nepřibližovala ani ostatní domácí zvířata, ani děti. I u v jádru hodného psa mohou převládnout instinkty podpořené navíc měsíci nebo léty strádání, a snadno by mohlo dojít k úrazu.

Výchova psa

K té je třeba trpělivost, důslednost, láska a autorita. Buďte si vědomi své převahy (a nezneužívejte jí). Pes vás poslechne jen tehdy, bude-li vás považovat za vůdce smečky. Psa neučte více povelům najednou, nechte ho odpočinout. Pro požadovaný cvik používejte vždy jen jedno slovo.

Když se cvičení nedaří, nedávejte vinu psovi – je možné, že chybu děláte vy. Třeba dáváte jiné signály pohyby svého těla a jiné hlasem.

U nalezeného psa vyzkoušejte základní povely a pokud nereaguje, začněte s učením.

Chůze na vodítku

I pes žijící celoročně na zahradě (a nebo na gauči) by neměl mít problém s chůzí na vodítku, tedy vedle chovatele a bez táhnutí. Štěně nebo doposud polodivoce žijícího psa naučte nejprve na obojek. Později připněte vodítko a začněte s výukou. Pokud si pes sedne, nalákejte ho k chůzi a pak chvalte. Jestliže spěchá a táhne, zastavte ho krátkým škubnutím vodítka.

"Sedni!"

Vyslovte povel a současně přitlačte rukou zadek psa směrem dolů. Štěně pochválíme i za to, že vydrží sedět pár vteřin, dospělého psa můžeme nechat čekat na pochvalu i několik minut.

"Ke mně!"

Pes, který se nenaučí správně zareagovat na přivolání, je odsouzen trávit svůj život na vodítku. Štěně se povelu naučí snadno, protože má potřebu být v těsné blízkosti svého pána. Dospělý pes by se měl učit přivolání jen v takovém prostředí, odkud se nemůže zaběhnout.

"Zůstaň!"

První nácvik provádějte v bytě. Svému psovi dejte pokyn "zůstaň" nebo "čekej" a vyjděte ven. Když pes kňučí nebo škrábe na dveře, reagujte na dění za dveřmi ostrým "fuj!". Do místnosti se vraťte až tehdy, kdy už se pes uklidnil – jinak byste psa naučili přesně opačnému výkladu: Když zakňučím, pán se vrátí. Psa pochvalte a odměňte.

Po čase můžete v parku psovi oba poslední pokyny zkombinovat.

Psí škola

Pokud jste si pořídili pejska a zjistili jste, že nezvládáte jeho výchovu, obraťte se na některou z existujících psích škol. Dnes je "psí školství" na poměrně vysoké úrovni, dokonce i se specializacemi na převýchovu špatně vychovaných psů, nebo najdete ve velkých městech dobře prosperující odborné psí poradny vedené psychology.

Výchova štěněte

Základy pro výchovu psa pokládá už chovatel, u kterého se štěně narodilo.

Vštěpování

Prostředí, ve kterém štěně žilo prvních sedm týdnů svého života, ještě s ostatními aspekty spoluurčilo, zda bude pes agresivní nebo bázlivý, a pokud tuto dobu strávilo bez kontaktů s lidmi, nebude socializováno a nedospěje v přizpůsobivého a společensky akcep- tovatelného psa.

Psi, kteří jsou od počátku jako na samozřejmost zvyklí na lidskou přítomnost, dotyky, pachy a zvuky včetně těch domácích, se později nebudou bát a snadno se přizpůsobí i všem dalším podnětům, které je v životě s lidmi čekají.

Výchova

Výchovou se rozumí vytvoření a upevnění pravidelných návyků, nezbytných pro život v civilizované společnosti – ať už mluvíme o mláďatech lidských nebo psích.

Vychovaný pes by měl znát své jméno a přijít na jeho zavolání, měl by správně reagovat na základní povely (sedni, lehni, ke mně, k noze a zůstaň) a v neposlední řadě nesmí mít odmala problémy s nošením obojku a s chůzí na vodítku.

Nezbytnou součástí výchovy je čistotnost, ke které musíme štěně vést od prvního vkročení do nového domova.

Štěňata vychováváme hrou, odměňujeme pochvalou a pamlskem. Tresty bychom měli omezit na pokárání a jen výjimečně na mírnou formu tělesného potrestání, tedy na zatřepání za kůži na krku nebo na symbolické třepnutí novinami. S postupujícím věkem postupně nároky na poslušnost zvyšujeme.

Výchovou psa rozumíme také to, že psa průběžně seznamujeme s různými typy prostředí vč. pouliční dopravy, s dostupnými dopravními prostředky, s jinými psy a zvířaty vůbec, a hlavně a především – s co největším počtem lidí. Samozřejmostí je, že štěně musí mít od počátku stoprocentní důvěru k pánovi a celé rodině. Rozhodně se nesmí bát, protože to bychom z něho těžko vychovali sebevědomého jedince. Většina agresivních psů totiž útočí právě ze strachu.


 

Výcvik

Výcvik je soubor cílevědomých opatření, která psa připraví na chování v určitém prostředí a na pracovní nebo sportovní výkon. Na rozdíl od výchovy může být výcvik úzce specializován, např. pro služební, lovecké nebo speciální sociálně zdravotní účely. Těmto druhům výcviku se věnují buď sami zkušení majitelé nebo speciální výcviková střediska. Pokud se začátečník obrátí o pomoc na odborníky, měl by se sám výcviku zúčastňovat. Jednak by měl trávit se svým psem co nejvíce času, jednak se sám poučí a především - pes si spojí výcvik i s jeho osobou, nikoliv jen s cizím člověkem.

S výcvikem začínáme co nejdříve, pro různá plemena i pro různé typy výcviku jsou doporučeny odlišné věkové hranice. Všeobecně se uvádí rozpětí od devíti měsíců do tří let. Od jednoduchých cviků postupně náročnost zvyšujeme.

Zkazit se dá obojí

Nevychovaní psi celé dny proštěkají, nereagují na základní povely, na vodítku táhnou, žebrají u stolu... a pokud některý chovatel nezvládne výchovu psa, nebude úspěšný ani při výcviku.

Zatímco základní výchova psa by měla být samozřejmostí, jeho výcvik je ponechán většinou jen na záměrech a potřebách chovatele. Povinnost výcviku je určená jen pro některá plemena se zvláštním určením. Mnozí velcí, silní a dominantní psi však výcvik potřebují také, což by měl každý chovatel podchytit ještě včas, než zvířata svou převahu uplatní.

Speciální výcviky probíhají podle dlouho zkoušených a ověřovaných postupů. Nemá cenu pokoušet se o vlastní cestu, protože by to nezaručilo požadované výsledky a úspěšné složení předepsaných zkoušek. "Zpackaný" výcvik se pak dá jen těžko napravit.

Trpělivost – základ výchovy

Protože většina z nás chce mít ze svého štěněte příjemného domácího společníka, který bude pro nás přínosem a pro okolí "hodným psem", je dobré koupit si ještě před pořízením štěněte některou příručku pojedná- vající o výchově psů. Dokonce i pokud máte zkušenosti s výchovou psů jiných plemen, není na škodu přečíst si něco o zvláštnostech, které vás čekají s příchodem plemena jiného. I když nebudeme požadovat od svého pejska nijak extrémní poslušnost, přesto nesmíme zanedbat nic podstatného.                                                      zdroj.planeta zvířat

Jak na loužičky

Různé metody – stejný základ. Každý chovatel preferuje své osvědčené metody výchovy psa. Všechny by měly být založeny na základním principu, kterým je předcházení jakéhokoli nežádoucího chování – a především předcházení nežádoucího vyprazdňování.

Čistotnost především

Čistotnost je zčásti přirozené chování psů, kteří nakonec dříve nebo později sami přestanou znečisťovat svůj pelech a jeho nejbližší okolí, zčásti naučené chování. U štěňat je schopnost zadržovat svou potřebu závislá na stupni jejich fyzického i mentálního vývoje, a trestat štěně za loužičky v domě proto nemá z hlediska nácviku čistotnosti žádný smysl. Spíše bychom se měli zamyslet, co jsme jako chovatelé zanedbali. Štěňata se totiž zpravidla vyprazdňují po jídle, po probuzení a po hře a dovádění.

Právě toho, že lze dobu vyprazdňování u štěněte dobře odhadnout, můžeme úspěšně využít pro nácvik čistotnosti.

Poprvé doma

Chvíli, kdy se štěně poprvé ocitne ve svém novém domově, zpravidla využije k "pokřtění" podlahy. Proto je dobré, když první seznámení proběhne na zahradě, kde se napáchaná škoda snadno ztratí. Máme po ruce připravenou odměnu a jakmile štěně venku vykoná potřebu, ihned chválíme a odměňujeme. Další příležitost k venčení dáváme štěněti zhruba každou hodinu. Nemáme-li zahradu, vyhradíme v bytě jedno konkrétní místo, kam psík může chodit, a včas ho sem přemisťujeme. Můžeme si také poznamenat časové intervaly, po jakých se štěně vyprazdňuje, a přizpůsobit se jim, a kromě toho necháváme psa venčit ve zmíněných předvídatelných chvílích (po jídle, po probuzení a po skončení hry).

Místo k venčení

Protože mají psi tendenci vykonávat svou potřebu na stálém místě, využijeme této vlastnosti k urychlení požadovaného návyku. Když už dojde k vyprázdnění v bytě, nejen kvůli sobě musíme potřísněné místo důkladně vyčistit. Jak známo, disponují psi výborným čichem a nechají se rádi inspirovat, pokud zaznamenají místečko, "kam se chodí".

Po očkování můžeme začít chodit se psem na procházky ven, tedy i mimo zahradu.

Starší štěňata-psi začnou mít brzy potřebu značkovat svůj revír, a po čase se začnou pokoušet o zvedání nožičky hned u domovních dveří. Je na nás, abychom psa nenaučili ničit tímto způsobem fasádu nebo dveřní rámy. Rychlým krokem proto směřujeme k nejbližšímu parku, kde škody napáchané močí odstraní čas a kde exkrementy svého psa vlastnoručně odstraníme do nádob k tomu určených. Některé osvícené obce pořizují na veřejných prostranstvích psí záchodky. Pokud mají podobu ohrádky naplněné bůhvíkdy vyměňovaným pískem, jsou pro štěňata přinejmenším zdrojem možných nákaz. V zahraničí existují psí toalety v podobě kanálků, což je z hlediska hygieny dokonalým řešením. Štěně lze snadno naučit vykonávat potřebu na konkrétním kanálku, který nám svou vzdáleností od domu bude vyhovovat, a to tak, že sem přeneseme jeho vlastní exkrement. Štěně pak pozná "své" místo po čichu a pokud ho sem příště v před- pokládanou chvíli přeneseme, zvýšíme šance na to, že v nedalekém budoucnu častokrát toto místo správným způsobem využije.


 

Vyprazdňování na povel

Štěňata bývají na procházkách často zaujata tolika novými, neprozkoumanými věcmi, že chvíli k vyprázdnění oddalují – většinou právě tehdy, když nejvíce pospícháme. Ideální je, když psa naučíme vyprazdňování na povel. Nácvik je snadný. Když pes močí ve správnou chvíli a na správném místě, opakujeme slovo, které už budeme propříště používat jen v této souvislosti. Bezprostředně po úspěchu psa odměníme. Stejně postupujeme s pokynem pro velkou potřebu, jen pokyn bude samozřejmě jiný. Jde o to, aby si štěně co nejdříve spojilo náš konkrétní povel s příslušnou činností ze své strany a následující odměnou.

Noční venčení

Ve dne je předcházení loužičkám celkem snadné. Na noc vyvenčíme štěně těsně předtím, než sami jdeme spát, a pak je necháme vyvenčit ještě později v noci. Tento interval postupně prodlužujeme, až dosáhneme ideálního stavu, tedy venčení pozdě večer a brzy ráno. To se dá očekávat zhruba od dvanácti týdnů, i když hodně záleží na plemenu, na schopnostech každého jedince, na stravě, kterou dostává, i na naší důslednosti.

Není-li možné chodit v noci se štěnětem ven, zpočátku mu umožníme noční vyprázdnění na určeném místě vystlaném novinami, a po 12. týdnu budeme štěně na noc zavírat do pokojového kotce. Pejsek se bude sám snažit, aby si pelech neznečistil. Pokud se mu to přihodí, netrestáme ho, protože bude samo dost nešťastné. Vrátíme se k rozloženým novinám a po týdnu zkusíme celonoční pobyt v kotci znovu.

Loužička – projev podřízenosti

Někteří psi zanechávají loužičky ne z nutnosti vyprázdnit se, ale jakoby z radosti, většinou při vítání pána po jeho návratu domů. Ve skutečnosti jde o projev podřízenosti, proto psa nikdy netrestáme. Můžeme-li si vítání se štěnětem odbýt venku, uděláme to, a pokud máme psa v bytě, první chvíle po příchodu si ho nevšímáme. Odsunuté vítání pak probíhá méně bouřlivě a bez patrných následků na koberci.

U naprosté většiny štěňat časem tento nepříjemný průvodní jev ustoupí.

Netrestat!

Malá štěňátka nemají ještě sílu zadržovat svou potřebu a v případě nutkání nechávají věcem volný průchod. Až od věku šesti měsíců a výše se dá předpokládat, že by měla být schopna vydržet bez venčení několik hodin.

 

Výchova štěněte

Vezmu-li v úvahu, že již máte za sebou alespoň první noc po příchodu vašeho chlupatého klubíčka domů, nastává pro vás oba, rozhodující období pro vznik potřebné vazby mezi vámi a štěnětem. Vy jste si jej vybrali a ono je teď odkázáno na vás. Nahrazujete mu nyní jeho matku a kolektiv sourozenců, na které bylo zvyklé. Rozhodně nešetřete vstřícností, trpělivostí, nabídněte mu maximum jistoty a ochrany. Přivykání na nové prostředí může trvat několik dnů až týdnů. Ale pozor, musíte včas začít s výchovou alespoň toho základního, jinak vaše soužití bude spíše „teror“ jeden druhého. Výchova štěněte je odpovědnost a řada chyb se dá později jen těžko napravit. Štěně je tvor, který se dá poměrně snadno formovat, proto neváhejte začít hned.

Čistotnost

První na řadu přichází čistotnost, které docílíte jen trpělivostí a vytrvalostí. Většinou se udržování čistoty štěně naučí během měsíce tréninku. Musíte psa vycvičit, kde se má vyprazdňovat. Snažte se štěně důsledně odvádět na stejné místo k tomu určené, a v případě "papírové metody" (venčení na noviny) nejlépe v blízkosti venkovních dveří. Očekávat vykonání potřeby můžete hned ráno po probuzení, deset až dvacet minut po jídle či pití, po každém zdřímnutí a večer před spaním. Zpočátku jej netrestejte, když se to nepodaří, ale důsledně ho pochvalte, když mu to vyjde – štěně to brzy začne brát na vědomí.

Samota

Na ni si štěně zvyká velmi nerado. Nezbývá než trénovat. Při prvních pokusech "co se bude dít" se nevzdalujte od bytu daleko, ale jen do vzdálenosti, kdy ještě štěně uslyšíte. Jakmile začne naříkat, nevracejte se hned domů, ale ještě přes dveře psa důrazně okřikněte. Váš návrat za úpěnlivého naříkání by štěně chápalo jako výhru, že se vás dovolalo a zkoušelo by to vždycky. Rozumnější je, když se vrátíte, pokud je štěně chvíli zticha

Kousání

Nežádoucí okusování pichlavými zoubky je pro vás stejně nepříjemné jako pro všechny členy rodiny či příchozí návštěvy. Zvyšuje-li štěně razanci stisků musíte mu to dát najevo bolestivým výkřikem, přerušením hry a štěně na chvíli ignorujte. Velice rychle pochopí, že se to nedělá a na okusování jsou lepší věci.

Hračky

Již od začátku učte štěně odevzdávat hračky které kouše, na povel "pusť". Můžete mu také (k jeho nelibosti) krátce stisknout pysky proti zubům, až hračku pustí. Ještě párkrát a příště vám ji raději odevzdá sám. Pokud si dovolí zavrčet nebo dokonce zatnout zoubky do vaší ruky, musíte mu dát okamžitě najevo autoritu, třeba tím, že jej chytíte za kůži na krku a zatřepete s ním.

Ne!

Chcete-li štěněti něco natrvalo zakázat, například pokud máte v bytě místnost kam ho nechcete pouštět, řekněte vždy když zamíří tím směrem "Ne"! nebo "Nesmíš"! Pro povel si zvolte jedno slovo. Pamatujte si, že štěně nemá vyvinutou slovní zásobu a i když se časem naučí vnímat význam více slov, reaguje spíš na tón vašeho hlasu než na to, co říkáte. Takže ostré "Ne" bude určitě účinnější než téměř prosebné "Alíčku to nesmíš".

Dobře vychovaný pes je zdrojem potěšení, špatně vychovaný pes vyvolává podráždění celé své smečky, ale i okolí.

    

Jak rozmazlit jorkšíra? 

Jorkšírský teriér je pes, kterého je možné rozmazlit opravdu velmi snadno. Proto je nutné i tuto kouzelnou hračku od začátku usměrňujte v jejím chování. Od malinka jej zvykejte na to, že musí být doma někdy sám. Velké množství nových majitelů udělá tu chybu, že si po přinesení štěňátka domů vezme dovolenou a je s ním neustále doma. Jorkšír je velmi společenský a rychle tomu přivykne. Zůstane-li potom doma sám, špatně to snáší a vydrží celé hodiny naříkat.

Jorkšírský teriér je rovněž velmi statečný a nebojácný. Beze strachu si dovolí i na mnohem větší psy. Ale POZOR - Toto se stalo mnohým jorkům osudným.

Jorkšír je opravdu ideálním společníkem. Jen těžko bychom hledali činnost, při které by nám společnost nedělal. Ať pracujete na zahradě, vaříte či děláte cokoli jiného, jistě vám bude pomáhat. Někteří majitelé si svého jorkšírka nosí každodenně s sebou do práce. Delší čas bez vás ho dělá nešťastného. Jste-li sportovně založeni, může se svým jorkem zkoušet agility a nebo i tanec se psem

                                                           

 
TOPlist