Založit webové stránky nebo eShop
aktualizováno: 16.12.2015 17:49:04 

Yorkšírský terier Jenny a Barča

 

Vybíráme štěně

Více či méně vtipné postřehy o tom, že některý pán si je exteriérově podobný se svým psem, případně že agresivní lidé mají potřebu opatřovat si silná, respekt budící plemena, mají občas reálný základ. Ostatně, i protiklady mohou vzbudit úsměšky – například když urostlý mládenec ponese v záňadří bišonka, či když subtilní blondýnku táhne na vodítku mastif...


 

Existují módní plemena, která si občas pořizují chovatelé-začátečníci bez toho, že by byli schopni psovi poskytnout vše, co speciálně vyžaduje, a že by psa zvládli výchovou a (když to s výchovou příliš nevyjde) také fyzicky. Pořízením psa totiž nezačínají bezproblémové procházky na korze, ale naopak dlouhodobý proces vzájemného sebepoznávání psa a jeho pána, resp. celé nové lidské smečky.
S pořízením psa musí souhlasit celá rodina. Nelze vynechat některého člena, který vyhlásí "ale já si psa ani nevšimnu". Samozřejmě že za deset a více let soužití musejí nutně nastat situace, kdy "na každého jednou dojde" a o psa se bude muset kratší nebo delší dobu postarat. Celá rodina musí umět být ve výchově psa důsledná, trvat na stejných zásadách, vydávat jednotné povely a mít jasno v tom, co od psa očekává: pracovní výkon, vynikající výsledky na výstavách, bude-li v budoucnu uvažovat o odchovu štěňat...

Voříška, nebo psa "s papíry"?

Také rozhodování o plemenu, pohlaví, věku uvažovaného psa, barevné varietě a třeba i jménu musí probíhat demokraticky a za aktivní účasti všech členů rodiny. U štěňat kříženců se dá jen stěží odhadnout budoucí exteriér a povaha zvířete, výchova odrostlých psů zas může být ve smyslu rčení "starého psa novým kouskům nenaučíš" obtížná. Raději než nečistokrevného potomka čistokrevných rodičů volí mnozí chovatelé sázku na jistotu a připlatí si, aby právě jejich pes mohl být plnohodnotným pokračovatelem rodu.
Pokud už návrh na konkrétní plemeno padne, je třeba najít si veškeré informace o povaze, zvladatelnosti, nutné péči nejen o srst, o potřebě pohybu, nárocích na výživu a ustájení, o velikosti, které pes dorůstá. Pokud zvolené plemeno splňuje všechny představy budoucích majitelů, nevyplácí se ze samé radosti unáhlená koupě. Následovat by měl kontakt s klubem chovatelů příslušného plemene, oslovení několika chovatelských stanic a návštěva minimálně dvou z nich.
Chce-li někdo psa především jako společníka, pak by měl volit štěně z vrhu odchovávaného v co největší blízkosti lidí, protože to pak logicky považuje člověka za běžnou součást života i za vůdce smečky. Volba toho správného štěněte může být během na dlouhou trať: čím ojedinělejší plemeno, tím méně chovatelů i psů; pokud má někdo chovnou fenu, kterou připouští každým rokem, s velkou pravděpodobností budou štěňata slabší a ohroženější ve vývinu než jejich druhové z osvícenějších chovů. Není proto výjimkou, že si chovatel raději rok počká na vysněné a skutečně kvalitní štěně.

Štěně versus dospělý pes

Málokdo odolá rozpustilým kouskům neohrabaného štěněte. Štěňata se hodí pro lidi, kteří budou mít dostatek času, nervů a trpělivosti absolvovat všechny jejich dětské neduhy a pubertální výstřelky. Dospělého psa si mnohdy pořizují starší lidé, kteří nehodlají snášet zničené zařízení domácnosti a kteří ocení jeho povahovou stálost, základní výchovu a čistotnost. Mezi nekonformní mládeží se šíří chvályhodná móda pořídit si dospělého psa z útulku bez ohledu na jeho původ. Takoví psi dovedou ocenit osobní péči, která je jim najednou věnovaná, což svědčí o tom, že silné pouto se běžně může vytvořit i mezi pánem a starším psem.


 

Pes, či fena

Chovatelé pečující vždy o jednoho psa zpravidla dodržují celoživotní věrnost buď psům nebo fenkám, a na svou volbu by nedali dopustit. Objektivně vzato, obě pohlaví mají své klady i zápory. Psi bývají povahově vyrovnanější než feny, u kterých dochází vlivem kolísání hormonů kolem období říje i k výkyvům nálad. Feny zpravidla dvakrát do roka hárají, což přináší majitelům větší či menší obtíže. Pokud chovatel nehodlá odchovat momentálně štěňata, lze říji potlačit speciálními preparáty, podávanými injekčně veterinářem, a nevratným řešením je kastrace, po které se fena stane vyrovnanější.
Oproti fenkám jsou psi nezávislejší, tvrdší – zejména některá dominantnější plemena; i u nich se lze pokusit o úpravu povahy fyzickou kastrací.
Přes tato všeobecně platící pravidla existují v životě výjimky, které je jen potvrzují. Existují jak dominantní feny, tak submisivní psi-samci. Jak si pak vybrat? Někdo dá při výběru štěněte na první dojem a vlastní instinkt, jiný si nechá doporučit od chovatele, které ze štěňat bude mít pravděpodobně takovou povahu, která bude příštímu majiteli psa vyhovovat.

Proč je odmala důležitá přítomnost člověka

Jak bylo prokázáno mnohými výzkumy, to, jakou bude mít pes povahu v dospělosti, je určeno v prvních dvanácti až čtrnácti týdnech života štěněte. Toto období se nazývá obdobím vštěpování a socializace. Štěně žijící v těsné blízkosti lidí a ruchu, který je obklopuje, vnímá pak podobné pachy a zvuky jako běžnou součást života a pochopí, že mu lidé, děti, rušný městský provoz nebo ostatní domácí zvířata neublíží; samozřejmě jen pokud chovatel dokáže štěňata uchránit od leknutí nebo úrazu způsobenému třeba kočkou či neopatrným dítětem. I když je většina psů tolerantní k dětem "své" smečky, rozhodně lepší je nenechávat je pohromadě bez dozoru. To je lépe ponechat až na dobu, kdy dítě chápe, jak se má k psovi chovat, že ho nesmí rušit při jídle, při odpočinku a na pelíšku. Zásadním pravidlem je, že děti za psem nechodí, ale volají jej k sobě; tím si obě strany utvrzují pevný řád.
Štěňata, která žila v důležitém období socializace v boudě nebo výběhu jen s matkou a sourozenci, za občasných návštěv chovatele, budou na přítomnost člověka reagovat nevyváženě, ostražitě a především bojácně. Pes je smečkové, tedy společenské zvíře, a pokud je mu odmala věnován čas a náležitá péče, dá se od něho očekávat správný vztah k ostatním psům, domácím zvířatům a lidem každého věku.

zdroj:PLANETA ZVÍŘAT

Vybíráme štěně

Všechna psí mimina bývají většinou krásná a roztomilá, ale my už máme určitý záměr a podle něj také budeme postupovat. Výběr přizpůsobíme nejen našim představám, ale i plemenné příslušnosti štěňat.

Jiné povahy všeobecně mají němečtí ovčáci a jiné pudlíci. Ve vrhu neposedných teriérků těžko najdeme klidného, mírného psíka. Chceme-li získat podřídivého, rodinného přítele z vrhu služebního plemene, po pracovně vedených rodičích a ke všemu nemáme se psy žádné zkušenosti, rovnou se můžeme připravit na nepříjemnosti zejména při výchově. Ale jako všude i tady existují výjimky a může se vyskytnout klidnější pejsek, který bude pro naši rodinu dobrým společníkem i spolehlivým hlídačem. Ve vrhu plemene, vyznačujících se nezávislou nebo citlivou povahou, nemůžeme hledat oddaného, tvrdého obranáře. V každém případě se poradíme s chovatelem, protože právě on zná štěňata nejlépe.

Znalost standardu se nám zúročí např. u plemen, která musí mít odpovídající barevné znaky, a proto bychom měli znát alespoň orientačně jejich rozmístění, velikost i barvu. Některé znaky mohou odrůst, ale některé se mohou při dalším růstu naopak rozšířit. Slušný chovatel by nás měl na nesrovnalosti upozornit. Povrchní studium standardu dobrý chovatel pozná. Rozumnému chovateli se však nemusíme stydět přiznat, že standard ani podmínky chovnosti daného plemene neznáme. Právě proto se obracíme na něj, aby nám poradil či pomohl vybrat požadované štěně.


 

Na štěňata bychom se měli jet podívat alespoň dvakrát. Když to není možné, nezbývá nám nic jiného, než věřit informacím od chovatele a vydat se přímo pro štěně. Vybírat štěně by měl ten, který se o něho bude nejvíce starat. Ostatní členové rodiny mají často jiné představy o povaze štěněte a někdy nesouhlasí ani s plemenem, pro které jsme se rozhodli. Předem se také obeznámíme se základními potřebami štěněte a standardem plemene.

Odebrat štěně od matky v 6  týdnech je povoleno jen výjimečně, běžné je to po 8.  týdnu věku štěněte. V chovatelském řádu (pro psy s průkazem původu) je stanovený věk odběru od 7.  týdne a jistě to má své opodstatnění. Tento kompromis se musí dodržovat, aby bylo štěně dobře vyvinuté a ještě se částečně socializovalo mezi sourozenci. Ani argument chovatele, že šestitýdenní štěňata už dobře sama přijímají potravu a jsou samostatná, není dostačující. Příliš pozdě odebraná štěňata si zase mohou obtížně zvykat na nového majitele. Záleží ale i na povaze štěněte, socializaci u chovatele i na přístupu nového majitele. Neméně důležité je dodržování ochranné lhůty po očkování. Tím se termín odběru posune přibližně mezi 9. týden a 3. měsíc.

Štěně připravené na cestu ""do světa"" by mělo být tzv. zralé tedy dobře vyvinuté. Ať už po psychické nebo fyzické stránce. Vyhledává kontakt s chovatelem i ostatními lidmi, hraje si s matkou i sourozenci, není však na nich už příliš závislé. Se zájmem objevuje okolní svět, ale je opatrné při setkání s neznámými podněty. Přijímá bez potíží pevnou potravu (prořezané by měly být všechny mléčné zuby), dobře se pohybuje. Návštěvu u chovatele si samozřejmě předem domluvíme.

Začínající pejskař by si měl vybrat štěně s vyrovnanou povahou. Tu požaduje i většina už zkušených majitelů psů. Jak ji ale poznat? Prostě dobrým pozorováním. Oporou by nám měl být chovatel, který už štěňátka dobře zná. Také by nás měl upozornit, že správné reakce poznáme většinou kolem 5. týdne věku štěňat.


 

Výběr mezi štěňaty

Přiběhne-li se hned některé na vás podívat, jen co se u nich objevíte a k tomu má ještě zdvižený ocásek a hned vás tahá za nohavici? Při hlazení po hlavě vrčí nebo vás rovnou kouše do rukou? Takové štěňátko může být moc sebevědomé a dominantní a jestli nemáte dostatečné zkušenosti, budete mít pravděpodobně s jeho výchovou problémy. Často se stává, že takoví pejsci později vládnou celé rodině a bývají i nebezpeční. Zkušení cvičitelé si však taková štěňata, právě pro svou neohroženost a odvahu, běžně vybírají např. k výcviku obrany či ostraze.

Když na ně zavoláte, zamlaskáte a zatleskáte (u malých štěňat si dřepněte nebo se alespoň skloňte) štěně s vyrovnanou povahou většinou všeho zanechá a i když si vás do teď moc nevšímalo, přiběhne se podívat, co se děje. Vyjdete-li mu vstříc povzbuzením, snaží se i ono navázat kontakt. Skáče po vás, chce vám olíznout obličej. Plazí-li se štěňátko po zemi a při pohlazení se hned obrací na záda bude sice velmi citlivé, ale protože na zavolání přiběhlo, tak je zde předpoklad, že se s ním spolupráce při výchově i výcviku úspěšně rozvine.

Štěňátka s méně závislou povahou se většinou jen podívají, co že se to děje, ale dál se budou např. spolu prát. Na šustící sáček s piškoty je ale určitě přivoláte (je-li jim tento zvuk povědomý). Při pohlazení se budou odtahovat, s těmito psíky bývá horší spolupráce. Měli byste vzít v úvahu i požadované vlastnosti plemene a rychlost vývoje takových štěňat.

Bázlivější štěňátka vás budou zpovzdáli pozorovat, případně poštěkávat, když se k nim budete blížit. Podaří-li se vám je ulovit, na hlazení nezareagují. S těmito štěňátky bývá nejvíce práce, protože jim trvá delší dobu než překonají bariéru nejistoty vůči svému okolí. Nepatří do nezkušených a zejména necitlivých rukou. Potřebují důslednou a trpělivou socializaci (tak jako příliš sebevědomá štěňata). Při získání vzájemné důvěry to většinou bývají dobří hlídači a velmi oddaní psi.

Začnete-li se od štěňat vzdalovat, vyrovnané štěně za námi alespoň kousek poběží. To také může udělat ale i štěně moc sebevědomé. Někdy rychlým odběhnutím, upoutáte pozornost i psíků méně závislých nebo bázlivých.

Hodíte-li mezi štěňata např. klíče nebo jimi zachrastíte, většina štěňat se přirozeně lekne, ale rozhodující jsou jejich další reakce. Příliš sebevědomé štěně sebou sice trhne, ale pak se běží podívat na tu zajímavou věc - se zdviženým ocáskem nebo i s vrčením. Ta s vyrovnanou povahou některá i poodběhnou, ale rychle se vrátí také zkontrolovat co se to stalo. Kdežto bázlivá štěňátka utečou, nebudou se chtít vrátit, případně budou z bezpečné vzdálenosti poštěkávat.Půjčíte-li si od chovatele oblíbenou hračku štěňat a když upoutáte jejich pozornost, hodíte ji kousek od nich. Hravé štěně se snaží hračku získat pro sebe. Reakce štěňátek zajímá i samotné chovatele nejen pracovních plemen, a tak už většinou mají nadějné aportéry pro nás vytipované. Pozor, i méně sebevědomé štěně může být dobrý aportér, ale protože se pro hračku vyřítil i dominantnější bratříček, podřídivější pejsek mu ji pravděpodobně přenechá. Štěně s velkým sebevědomím bude, při odebírání hračky, možná vrčet nebo ji bránit. Proto si štěňátka raději vyzkoušíme i jednotlivě.

Výběr štěněte

Má-li budoucí chovatel jasno ve výběru vhodného plemene a pohlaví psa, měl by mít také definitivní představu o tom, za jakým účelem si jej pořizuje. Pokud hledá psa-společníka, nebudou nároky na původ štěněte tak vysoké, jako třeba na psa pracovního. O řád vyšší nároky jsou už kladeny na psy určené k výstavám a nejvyšší na psy plánované do budoucna k chovu. 

Výběr štěněte začíná doma

Výběr štěněte není nijak krátkodobá záležitost. Na štěňata vzácně se vyskytujících plemen s dobrým původem a s předpoklady pro budoucí využití v chovu se čeká rok i déle a cestovat za nimi znamená mnohdy překonávání značných vzdáleností. Chovatele či chovné stanice ostatních, běžnějších plemen lze nalézt v přiměřeném dosahu, na vhodné štěně se čeká maximálně půl roku a zpravidla lze vybírat z více vrhů.

Než si nový majitel půjde štěně vybírat, měl by mít jistotu, že s pořízením psa (příp. psa konkrétní rasy) nejenže souhlasí celá rodina, ale že je také morálně připravena na všechna omezení, která nutně takové soužití provázejí. Pes v domácnosti znamená určité dlouhodobé závazky a povinnosti, které jsou cenou za potěšení z vlastního psa. Vhodnými podmínkami pro chov vybraného plemene se rozumí (kromě zmíněné rodinné spolupráce a součinnosti) pokrytí základních životních potřeb psa – od zajištění vhodné stravy až po možnost bezproblémové dopravy za veterinárním ošetřením – a také podobné nezbytnosti jako první pelíšek, misky na jídlo a vodu, vodítko i hračky. Plemenům, která potřebují dostatečný pohyb, je třeba jej zajistit - ať už pobytem na zahradě, nebo denními důkladnými vycházkami. A některá plemena přímo vyžadují fyzickou i psychickou schopnost majitele psa ovládat, kontrolovat a cvičit. Samozřejmě, pokud plánuje chovatel pořízení výstavního a chovného psa, musí počítat s péčí o něho na nesrovnatelně vyšší úrovni.

Jestliže budoucí majitel hledá psa vhodného do rodiny, měl by při výběru štěněte vyhledávat tzv. rodinný odchov. Pes, který je odmala zvyklý na lidi kolem sebe, získává daleko více podnětů než od matky a sourozenců, reaguje přiměřeněji na nové situace a do života si nese přátelský vztah k lidem a vědomí sounáležitosti lidí a psů. Štěňata, která vyrůstají mimo domácnost, takže se jim dostává méně pozornosti ze strany lidí, nejsou už nikdy dostatečně socializována. Navždy si budou zachovávat od lidí odstup a budou hůře reagovat na nové podněty. Proto správný chovatel vychovává štěňata ve své bezprostřední blízkosti.

Vybírat štěně by měl zájemce bez svých vlastních dětí, aby nebyl ovlivněn jejich ne zcela racionálními důvody. Začátečníkům se vyplatí vzít si s sebou poradce – zkušeného chovatele, majitele, veterináře, případně rozhodčího soutěží.

 


První návštěva

První návštěva u chovatele může proběhnout ještě před odstavením štěňat, kdy si budoucí kupec štěňata prohlédne a pokud se pro některé rozhodne, tzv. si je zamluví. Může se totiž stát, že ve vrhu převažuje jedno pohlaví a s otálením lze přijít o možnost výběru. Pokud z vrhu zbude jen jeden pes nebo jedna fenka, je více než pravděpodobné, že je nejméně kvalitní. Před vlastní návštěvou ještě neočkovaných štěňátek je vhodné omezit kontakt s jinými zvířaty, nenavštěvovat místa, kde se psi venčí, případně se převléknout i přezout. Omezí se tím nebezpečí přenosu nákaz, a navíc starší oblečení je vhodnější pro bližší kontakt se štěňaty, která velmi pravděpodobně znečistí šaty a poškodí boty návštěvníků.

Na co se zaměřit při výběru štěněte u chovatele?

Nikdy nepřistoupit na nabídky chovatele, že štěně přiveze. Je důležité posuzovat štěňata v prostředí, na které jsou zvyklá. Jak už bylo zmíněno, důležité je, zda je štěně vychováváno v blízkosti člověka. Rozhodně se nedoporučují štěňata odchovávaná v kotcích mimo domácnost.

Při první návštěvě si potenciální kupec dobře prohlédne celý vrh i s matkou, případně další přítomné psy. Všichni by měli být bez viditelných známek nemoci, okolí bez známek průjmu nebo zvracení. Bázlivost nebo agresivita matky štěňat je špatným znamením, protože by potomci mohli tyto vlastnosti zdědit nebo odpozorovat. Dobrým znamením je vrtění ocasu fenky a zvědavost štěňat. Štěňata by měla být veselá, žravá a hravá, nebojácná, vrh by měl být vyrovnaný co do velikosti i váhy. Není na místě nechat se zaujmout nejmenším štěnětem, protože to svědčí o jeho menší životaschopnosti.


 

S výběrem štěněte podle povahy poradí chovatel, který má dlouholeté zkušenosti, ale je dobré spoléhat také na vlastní intuici. Sportovci a děti preferují živější psy, kteří podnikají společné výpravy do okolí pelíšku, starší lidé zas klidnější, submisivní povahy, dávající najevo svým energickým sourozencům podřízenost leháním na záda a sdružující se do skupinek, ve kterých se cítí v bezpečí. Dominantního psa lze poznat už od nejútlejšího věku, protože netrpí ani náznakem strachu a naopak se radostně vrhá do šarvátek nebo třebas na boty návštěvníků. Vývoj štěňat ale zdaleka není ukončen a se stoprocentní jistotou nelze říct, jestli z čilého štěněte vyroste obtížný hyperaktivní pes nebo naopak flegmatik, zda se z neodůvodněné podřízenosti vyvine abnormální ustrašenost nebo pro změnu agresivita ze strachu, a jestli dominantní zvíře nepřeroste v budoucnu v usurpátora rodiny i okolí.

Výběr podle exteriéru je náročný, pokud se hodlá budoucí majitel se psem zúčastňovat výstav a využít jej pro chov (i když zevnějšek je u psů určených v budoucnu k chovu jen jedním z kritérií). V ostatních případech – pes pro práci a pes-společník - je zevnějšek psů méně důležitý a preferovány jsou povahové vlastnosti.

Předběžně vybrané štěně si budoucí chovatel pečlivě prohlédne, aby zjistil, nemá-li nějaké vady nebo příznaky nemoci. Psíka přitom uchopí pod hrudníkem a zadečkem a opatrně vyzvedne. Opět platí, že psi s nejvyššími ambicemi by měli být prohlédnuti co nejpečlivěji, pokud možno odborníkem.

Obecně platí, že štěně má mít lesklou a hustou srst, bez cizopasníků, holých míst, strupů a vřídků. Oči čisté, jasné a živé, neměly by slzet a oční víčko se nesmí vchlipovat. Koutky očí nesmí být zanícené. Uši uvnitř čisté, růžové a lesklé, bez sekretu. Hustý a tmavý maz může signalizovat ušní svrab, což by nesvědčilo o hygieně chovu. Čenich musí být bez výtoku, nelze se vymlouvat na počínající rýmu. Chrup by měl být pravidelný, i když zatím neúplný, ale už v tomto věku lze rozpoznat, zda v dospělosti nebude mít štěně předkus nebo podkus. Pokud je z tlamičky cítit zápach, může to znamenat, buď že štěně ochutnalo, co nemělo, nebo že má v sobě parazity. Tělíčko nesmí být vyhublé s nafouknutým bříškem. Pokud je v blízkosti pupku bulka, značí to pupeční kýlu. Kýlu je třeba vždy dříve či později odoperovat, což přináší další finanční náklady. Seriózní chovatelé nechají kýlu operovat na vlastní náklady nebo sníží cenu. - Protože stolice má být tuhá, řitní otvor nebude potřísněn výkaly nebo krví, a psíci by měli mít hmatatelná obě varlata.Při výběru se rozhodně vyplatí nic neuspěchat. Aby kupec důkladnou prohlídkou štěněte neznervózňoval fenku, je vhodnější, když ji chovatel odvolá.

Den D: do nového domova

Pokud si budoucí chovatel vybere, domluví termín, kdy si štěně převezme. Věk vhodný k odebrání psa od matky se může u některých plemen různit, takže je třeba dát na doporučení chovatele. Jen on pozná, zda je štěně dostatečně socializováno a jestli je natolik zralé, aby bez následků sneslo tak zásadní životní zlom, jako opuštění matky, sourozenců a dosavadní lidské rodiny. Čím déle se štěně zdrží u své původní psí smečky, tím lépe bude v dospělosti komunikovat s ostatními psy, ovšem bude se za tu cenu hůře začleňovat do nové rodiny. Odběr štěněte je vhodný zhruba od šestého do osmého týdne věku.

O prodeji štěněte by měla být sepsána kupní smlouva, která chrání jak chovatele, tak kupce. Musí obsahovat všechny základní údaje o transakci a přesně popsat "předmět prodeje". V běžné řeči to znamená, že jsou zde uvedeny všechny údaje o štěněti, jeho tetovací číslo, plemeno, pohlaví, stáří, uvedení případných vad, na které byl kupec majitelem upozorněn a které ovlivnily cenu zvířete, zda je pes zdravý, očkovaný, odčervený a podobně. Podle občanského zákoníku platí na koupené zvíře šestitýdenní záruka, během které lze reklamovat u chovatele zatajené nebo skryté vady, o kterých nebyla ve smlouvě zmínka a které byly zjištěny až po příjezdu domů nebo po návštěvě u veterináře.

Data narození, očkování a odčervení musí být také uvedena na očkovacím průkazu, který je důležitým dokladem štěněte.V případě čistokrevného psa s oběma rodiči schválenými do chovu je dalším dokladem průkaz původu, bez kterého se pes nemůže zúčastnit výstav ani být zapojen do chovu. Příslušnost k rodokmenu zaručuje tetování do ucha nebo na vnitřní stranu stehna, a vytetované číslo je shodné s číslem v plemenné knize.

Pokud jsou vyřízeny všechny formality, nic už nebrání tomu, aby si nový chovatel štěně odvezl domů. Původní majitel by měl předat dvou- až třídenní dávku stravy, na kterou bylo štěně doposud zvyklé, a kus podložky nebo deky z původního pelíšku, aby mělo pocit, že není tak úplně v cizím prostředí. Nový majitel by si pro psa měl jet vybaven přepravkou nebo jej jinak zabezpečit během přepravy, a to nejen z důvodu bezpečnosti všech zúčastněných, ale také jako prevence v případě velmi pravděpodobné nevolnosti štěněte. Ať už je chovatel vybaven sebelepšími zkušenostmi, radami i rádci, vždy je výběr štěněte citovou záležitostí. Někdy se naopak stane, že si štěně vybere chovatele. Obojí je správně – jde o vzájemný vztah na několik dlouhých, radostných let.

                                                                                               zdroj-planeta zvířat
TOPlist